Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

xjert02 

Dolomiti 2010 [27.7. - 1.8.2010]

290 fotek 8 videí červenec 2010 - zobrazení
DOLOMITI 2010: BIKING & VIA FERRATA GIOVANNI LIPELLA 2010
Fotoaparát mé sestry, Lumix DMC-TZ5.
-------------------------------------------------------------------------------------
Tento rok vybral pořadatel cyklozájezdů Martin za destinaci pro mne nejkrásnější část Alp, Dolomity, a to jsem si nemohl nechat ujít, stejne jako Jirkáč s Cardou. Ukecal jsem jako sparingpartnera sestru (najeto "0 km" v zivote, nalezeno jeste mene) a v úterý v noci jsem vyrazili busem směr rakouský Sillian s následným dojezdem na kole do kempu Olympia nacházejícím se cca 3 km severně od Cortiny d'Ampezzo (1224 m).

Druhý den jsme se na kolech vydali z Cortiny na východ pres prusmyk Tre Croci (1.808 m), dále okolo Lago di Misurina (1.754 m) pod pomyslný symbol italských Dolomit Tre Cime di Lavaredo (2.999 m) na horskou chatu Rifugio Auronzo (2.330 m). Tre Cime di Lavaredo (2.999 m) jsou 3 majestátné vrcholy připomínající cimbuří a představují jeden z nejznámějších horských masívů celých Alp. Předpověď počasí nevěštila nic dobrého a nakonec se ukázalo, že tentokrát měly rosničky pravdu. Pěkně jsme při zpateční cestě do kempu promokli a promrzli, když teplota se
mohla při sjezdu s Refugio Auronzo pohybovat kolem 4-5 °C, navíc své udělal i ostrý déšť.

Třetí den jsme vyrazili z Cortiny západním směrem do průsmyků Falzarego (2.117 m) a Giau (2.236 m), z kterých bylo možno vidět nejvyšší vrchol Dolomit, hřeben Marmolada (3.343 m). Po cestě se někteří vyšplhali do krpálu na Cinque Torri (2.361 m), kde je mj. přírodní muzeum WW1. Cestu průsmykem Falzarego (2.117 m) lemují z obou stran pozůstatky bitevních linií italských a rakousko-uherských vojsk z WW1 (kulometná hnízda, opevnění, jištěné cesty ve skalách, zákopy, atd.) . Kromě přírodního muzea na Cinque Torri (2.361 m) lze v blízkosti tohoto průsmyku nalézt ještě jedno podobné, a to na Lagazuoi (2.762 m), kam se lze dostat i lanovkou z vrcholu průsmyku
Falzarego (2.117 m). Veřejnosti je zpřístupněn i tunel, který vykopali italští vojáci pod rakoskými liniemi.

Čtvrtý den se stal pro nás 4 dnem "D". Rozhodli jsme se zpestřit si pobyt lezením, přesněji ferratou Giovanni Lipella vedoucí na vrchol Tofana di Rozes (3.225 m) . V kempu jsme přemluvili nějaké lidi z Brna, aby nás ráno autem přiblížili průsmykem Falzarego pod masiv Tofane a zde jsme cca ve výšce 1.800 m.n.m. započali naši pouť na vrchol. Po krátkém treku lesem jsme dorazili na Rifugio Angelo Dibona (2.083 m), odkud vyráží většina lezců do stěny masivu Tofana di Rozes. My jsme si zvolili Via Ferrata Giovanni Lipella a tak nás čekal ještě trek pod jižní stěnou masivu na jeho západní úbočí, kde začíná ferrata Giovanni Lipella úsekem označovaným jako Tunnel di Castelletto, což je asi 500 m dlouhý tunel vykopaný italskými vojáky během WW1 skrz masiv Tofana di Rozes. Tunel nebyl nikterak náročný a vyústil na severní straně kousek od vrcholku Il Castelletto (2.656 m). Odtud jsme pak traversovali šotolinovou cestičkou na severní kořen masivu, kde ferrata pokračuje. Stěna Tofany di Rozes se klene ostře nad údolím a vyvolává přirozenou otázku, kudy ferrata vede. Začíná nenápadně, postupovali jsme střídavě krátkými kolmými výstupy s traverzy, chvílemi cesta dokonce klesá a pak zase vystoupá a takhle jsme se ubírali stále šikmo na sever,
až k sedlu Tre Dita (2.633 m), což je přibližně ve 2/3 celé ferraty. Záhy jsme zjistili, že nad
tímto sedlem začíná teprve pořadné lezení, a tedy i nejtěžší úsek ferraty. Cesta se napřímí kolmo
nahoru a stoupá strmou stěnou plnou suti až do závěru polokruhové stěny. V jednu chvíli je před
lezcem mírný trychtýř, který se zezdola zdá k neslezení. Navíc nám některé části tohoto
závěrečněho úseku ferraty ztěžovala voda stékající z vrcholu (zřejmě následek sněžení z předchozího dne). Po dokončení poslední části ferraty jsme se ocitli v dalším sedle (3.027 m), odkud se dá jít buď na vrchol nebo dolů směrem k chatě Rifugio Giussani (2.580 m). Vyrazili jsme směr vrchol a po necelé půl hodině jsme se ocitli u kříže na vrcholu Tofana di Rozes (3.225 m). Po vyproštění se z úvazků a pořízení několika vrcholových fotografií a videí jsme se vydali na cestu do kempu. Nejprve jsme se zastavili na Rifugio Giussani (2.580 m), která se nachází pod úbočím nejvyššího vrcholu masivu Tofane, a to Tofana di Mezzo (3.244 m), kam vede mj. i kabinová lanovka. Zde jsme se odměnili jedním Heinekenem a sestupovali jsme dále k Rifugio A. Dibona (2.083 m). Odtud jsme se po různých stezkách, sjezdovkách a silnicích doklopýtali ve večerních hodinách až do kempu.

Pátý, poslední den nás čekalo ranní balení a také závěrečný sjezd regionem Cadore do cílové městečka
Longarone (473 m). Pak už přišlo na řadu jen nakládání kol a strastiplná cesta domu s příjezdem v
pozdních ranních hodinách nového týdne.
reklama
Vytvořte z tohoto alba:

Komentáře

přidat komentář

Jste na konci alba

Sdílet album

Další alba autora
Podobná alba

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.

Partneři

Visa Mastercard Maestro American Express Visa Electron